Co Tě nezabije, to Tě posílí!

9. května 2013 v 22:18 | Blanka
Za dva dny to bude rok, co se mi narodila moje dcera Stella.
Narodila se v 31. týdnu těhotenství, měřila 45 cm a vážila 1410 g.
Dlouho jsem zvažovala, zda mám toto napsat na můj blog.
Jak tak pročítám blogy, zjišťuji, že většina není jen o panenkách, ale vlastně o nás, těch kteří blogy máme.
Říká se, že sdělená radost, 2x taková radost, sdělené neštěstí, poloviční neštěstí...
Chtěla bych tento článek věnovat těm, kteří musí ve svém životě zdolávat, ať už velké či malé překážky a ukázat jim, že ač se zdá, že člověk neví kudy kam, a vše se zdá ztraceno, vždy je naděje a musíme se jí držet.
Možná zním pateticky, ale před rokem jsem si prožila jedny z nejhorších chvil ve svém životě.
Viděla jsem před sebou malého tvorečka, který byl jako kilo a půl mouky a nemohla jsem dělat nic Jen neztrácet naději.
Jak se ukázalo, byla to malá bojovnice.
První dva týdny jsem strávila v takovém vzduchoprázdnu, kdy jsem pendlovala mezi nemocnicí a domácností, musela jsem zmobilizovat veškeré síly a fungovat, protože jsem doma měla malého klučinu, který viděl, že maminka není maminka.
Ta naše malá pletenka se měla čile k světu, se vším si poradila a jen se čekalo až přibere.
Nakonec jsem si ji odnášela po měsíci domů.
Čekal náš kolotoč kontrol, naštěstí z ní vždy měli velkou radost, protože všechno hravě dohnala.
Již v šesti měsících žvatlala, zřejmě bude po mamince.
Ráno mě budí pochodováním podél postýlky, takže co nevidět ,se princezna pustí jistě do světa.
Nepotřebovali jsme naštěstí žádnou rehabilitaci, či speciální cvičení.
Po tomto zážitku jsem přehodnotila spoustu věcí.
Když chodíme na kontroly, tak bohužel vidíme děti, které neměly takové štěstí, jako moje malá.
Kdysi jsem si říkala, že moc lituji takové lidi, dnes mám na to úplně jiný názor, protože jsem to vlastně prožilla,
prošla jsem si fází, kdy jsem nevěděla, zda malá bude v pořádku, ale přesto jsem věděla,že i když s ní bude cokoliv, bude to prostě moje malá holčička, i když nebude perfektní ,bude stejně moje.
Proto tyto lidi prostě chápu a mám k nim respekt. Mají to o dost těžší, ale o to víc se radují z každého pokroku, které jejich dítě udělá.
Jak jsem již psala, panenkám Barbie jsem opět propadla díky Stelli, jsem za to velmi vděčná, strašně moc mě to baví a moc ráda koukám na každou novou paneneku a nejen Barbie, a každý nový článek si moc užiju. A když připravuji svůj článek, tak to je úplně adrenalín a moc se těším na Vaše reakce.
Proto si myslím, že toto na můj blog patří.

Všem, kteří jste přečetli můj článek moc děkuji, chci, aby byl motivaci pro ostatní, kterým život nadělil nejedno nemilé překvapení.

Nikterak se nechci zde litovat, jen popsat kus svého života. Potřebovala jsem to prostě pustit ven, je to součást mého života, a díky ní mám tuto krásnou vášeň a tímto chci poděkovat všem, kteří se chodí ke mě koukat na ty moje přírustky a fotečky.

Také bych tento článek chtěla věnovat Fakultní nemocnici v Ostravě a jejich úžasnému prenatálnímu oddělení.

 


Komentáře

1 Silkmilk Silkmilk | Web | 9. května 2013 v 23:13 | Reagovat

Jééé, to byl moc hezký článek a vůbec nevadí, že nebyl o plastových panenkách, ale jedné velké a jedné malé. Občas si prostě potřebujeme nějak ulevit, ať je to sbíráním panenek nebo vypsáním se tady. Nevím, co k tomu jiného napsat, ale důležité je, že Ti tvoje holčička krásně roste a je zdravé i přes počáteční problémy :-). Já jsem toto nikdy nezažila. Obě moje děti se narodily zdravé a bez komplikací, přestože občas řešíme nějaké drobné problémy, tak jsou zdraví. Rozhodně nám tedy roste další sběratelka :-)

2 baziliska2-barbie baziliska2-barbie | Web | 10. května 2013 v 7:05 | Reagovat

Neumím si představit ty strašný chvíle neuvěřitelnýho strachu, který si musela zažít. Jsem jen teta Vojtíška, který se narodil tak moc brzo jako tvoje kočička.Čekali jsme na každý telefon od sestry z nemocnice. Ale už na jednom roce dohnal všechno co se dalo a dneska jsou mu tři a je to princ Bajaja, jezdí na mokuše s mečem ( odrážedlo)a osvobozuje babičku fousatou princeznu. :-) Dětičky všechno rychle doženou. Stellinka je kouzelná holčička a parádní mrňavoučká sběratelka. Máte  nádhernýho koníčka. Která hračka je pro holčičku v kterémkoliv věku nejkrásnější než panenka. Jsem ráda, že sbíráte panenky taky spolu, počkej až ti trošičku povyroste to bude teprve sranda. Maminko tu bych nutně potřebovala do sbírky :-D . :-D Jo jo to známe. :-D

3 nauriel nauriel | 10. května 2013 v 8:25 | Reagovat

Tak to jste neměli snadné začátky, ale hlavní je, že Stellinka všechno dohání mílovými kroky a je z ní krásná zdravá holčička.
Myslím, že starosti s dětma jsou pro mámu asi to nejhorší. Nám sice nikdy o život nešlo (nechci to zakřiknout),holky jsou kromě občasného nachlazení v poho, ale taky řešíme svůj "boj o přežití". Tak hodně zdaru a ať Ti prckové i panenky dělají radost. To je dobrý koníček ;-)

4 Terra Terra | 10. května 2013 v 8:54 | Reagovat

Krásný článek, člověk si uvědomí, co se všechno může přihodit, ale hlavně taky to, že dobré konce existují a je moc fajn, že Ti Stellinka krásně roste a vše dohnala. Mimochodem - má opravdu krásné jméno, již od střední školy jsem toto jméno měla vybrané, pokud bych měla dceru, nakonec se moje dcera jmenuje Adina :-) Když jsem čekala staršího Péťu, tak jsem proležela čtvr roku s nohama nahoře, taky měli strach, že by přišel na svět dřív, nakonec se mu sem v podstatě nechtělo vůbec a byl lékaři už zavolán :-D Přeji Vám jen to nejlepší a hlavně ZDRAVÍ, nic není důležitější!!!

5 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 9:58 | Reagovat

[1]: Moc díky Luci :-) Chtěla jsem tímto článkem dodat sílu jiným, kteří musí řešit různé problémy. Jsem neuvěřitelně vděčná za to, že naše malá je taková šikulka a moc si přeji, aby jí to sbírání taky bavilo a mohly bychom to dělat spolu :-)

6 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 10:04 | Reagovat

[2]: Taky Zuzi moc děkuji :-) A že moc zdravím Vojtíška a jeho statečné rodiče ;-) Pevně doufám, že to malou bude bavit, aspoň z třetiny tak, jako maminku. :-D Hodně věcí jsem po tomto zážitku přehodnotila. Snažím se radovat z každé maličkosti a také se co nejvíce smát, protože smích je nakažlivý a léčí!No, a  proto se stejně nejvíc těším na článek, kdy popíšeš, jak dopadla ta Vaše parašutistka, zda přežila ten skok z okna :-D  :-D  :-D

7 Šavrda Šavrda | 10. května 2013 v 10:08 | Reagovat

Blaní, ono se hodně říká, že předčasně narozené děti jsou potom o dost vepředu před dětmi normálně narozenými, neboť se je snaží neustále dohnat, až jsou vlastně ve všem před nimi. ;-)
Naše Týnka se také narodila dříve a jak je šikovná. Brzy začala mluvit, chodit a ve škole prospívá s vyznamenáním. ;-)
Řekla bych, že Stella to má v genech - je velká bojovnice. ;-)
Že by celá maminka? :-)

Tak přeji, aby holčička vzkvétala stále a aby vám dělala jen samou radost - což dělá. ;-)

8 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 10:11 | Reagovat

[3]:Moc děkuji Leni :-) Tímto článkem jsem především chtěla dodat sílu všem ostatním, kteří musí řešit nějaké problémy. Někdy se zdá, že už nám není ani rady, ani pomoci a ono se nakonec všechno nějak vyřeší. ;-) V poslední době se řídím heslem, že pokud nejde o život, jde o h...o :-D Někdy, když jsem na dně a nevím kudy kam, tak mě nejlépe dokáže utěšit můj syn, který přijde, obejme mě a řekne ,že jsem ta nejkrásnější a nejhodnější maminka na světě a hned je mi lépe :-D  :-D  :-D A pak se ke mě dobatolí malá a taky mi dá pusu, a to už mi přijde, že zvládnu cokoliv.

9 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 10:15 | Reagovat

[4]: Moc díky Teri a přesně tak, pokud nejde o život, jde o h...o :-D Adina je také krásné jméno. Líbila se mi ještě moc Krista, (mamka má kamarádku, která se tak jmenuje), ale to se nelíbilo manželovi ;-)
No možná do třetice, ale nevím zda budu mít odvahu do toho jít ;-)

10 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 10:19 | Reagovat

[7]: Moc díky Šari :-) No, kéž by to byla pravda :-) Malá má určitě tuhý kořínek po mamince, protože její předčasné narození, mělo své důvody, ale to už by nebyl článek, ale horor.A všechno to bravurně zvládla. :-D

11 jitacopi jitacopi | Web | 10. května 2013 v 15:36 | Reagovat

To byl hrozně dojemný příběh a naštěstí skončil dobře. Kamarádce se narodil klučina také o něco dříve a protože byl dost velký a ještě neměl dostatečně vyvinuté plíce, málem to nepřežil. Měla ho také snad měsíc v inkubátoru a snad každý den jezdila do Prahy s odstříkaným mlékem. Ale naštěstí klučinovi jsou teď dva a půl a je úplně v pohodě.
Já jsem zase Adri od 34. týdne vylehávala a také jsem se báli, zda vše dobře dopadne. Když se narodila, měla také 45 cm, ale 2,7kg. :-D Byla jako malá panenka Shu-shu. :-D Teď patří mezi nejvyšší holčičky ve třídě. :-D
Jojo, narození zdravého dítěte bez nějakých komplikací, či problémů později je snad jen sen. Ještě, že žijeme v této době, kdy je zdravotnictví na tak vyspělé úrovni. :-?

12 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 19:51 | Reagovat

Stelluška byla v inkuboši necelé 2 týdny, dokonce od narození si dýchala sama, ale samozřejmě jí ze začátku přidávali kyslík, teda myslím, už jsem z toho úplně vypadla, asi je to obranný reflex a člověk  se to snaží úplně vytěsnit ;-) To jsem moc ráda, že kamarádce to dobře dopadlo :-) Když jsem si malou přivezla domů, tak měla 2 kg, musela jsem nakupovat oblečení pro panenky, protože měla všechno velké. Ještě, že bylo léto. Moc už na to nemyslím, užívám si jí, je to naše šikulka. Je to opravdu zázrak, na jaké úrovni je porodnictví a vše kolem v naší republice.

13 madamerouge madamerouge | Web | 10. května 2013 v 21:40 | Reagovat

Blanko, díky za tenhle článek moc si vážím Tvé odvahy chtít se se svým příběhem podělit s námi ostatními. Jsem moc ráda, že je Stellinka v pořádku a číle se má k světu.
Každý z nás má za sebou nějakou životní hrůzu a mě moc těší, že přesto (nebo právě proto) si najde čas na koníčka a umí život brát takový jaký je a ještě si jej užít :)
Blanko, držím palce ať vám Stellinka dělá jen samou radost.
Petra

14 Blanule Blanule | E-mail | Web | 10. května 2013 v 22:15 | Reagovat

Moc Peti děkuji :-) Určitě jsem moc zvažovala, zda tento článek uveřejnit, a především jak ho podat. Nedávno jsem si pročítala ostatní blogy a často narážela na články i z osobního života. Snažím to na všechno nemyslet, a vlastně na to ani není čas, někdy nevím, kde dřív skočit ;-) Ale v této době, je vlastně skoro i stejné počasí(tady máme pěkná vedra) se mi začíná vracet a prožívám si takovou malou retrospektivu. Když malá ležela v nemocnici, tak mi moc pomáhalo pročítání si webů, jako Nedoklubko atd. Proto jsem se rozhodla, do toho jít. Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že je Stelli taková šikula. :-) A když už jsme o pročítání blogů, tak jsem se u Tebe zamilovala do jedné krásky a už pracuji na jejím získání :-) Přesně jak píšeš, pokud člověka dělá něco šťastným a baví ho to, tak se má tomu poddat a věnovat se tomu, a pak ho těší takové malé maličkosti, jako že konečně Pink Pantone, ale o tom je, ty malé radosti jsou v životě strašně důležité ;-)

15 anawib anawib | E-mail | Web | 13. května 2013 v 20:01 | Reagovat

tak hlavně ať je zdravá (obě děti) a v pořádku v budoucnu ;-)

16 Blanule Blanule | E-mail | Web | 13. května 2013 v 21:03 | Reagovat

[15]: Moc děkuji :-) Doufejme, že bude vše v pořádku!

17 ľubo ľubo | 16. května 2013 v 11:46 | Reagovat

Som rád, že ste problémy prekonali a teraz je už všetko v poriadku.:)

18 Blanule Blanule | E-mail | Web | 16. května 2013 v 19:03 | Reagovat

Ta naše Cácorka nám zatím dělá jen samou radost ;-)

19 Eva Eva | E-mail | 31. května 2013 v 8:41 | Reagovat

Když jsem četla Tvůj článek, tak jsem si vzpomněla na svůj předčasný porod se synem. Ten ale vážil 2,1 kg a v inkubátoru byl jen tři dny. Horší to měla moje švagrová. Dovedu si to živě představit, co jsi prožívala, protože Tvoje dcerka byla mnohem menší a jsem moc ráda, že jste to statečně překonaly. Určitě bude v pořádku. Náš synovec se narodil šestém měsíci těhotenství, měl 750 g. Lékaři ho zpočátku odepsali, ale on se měl tak k světu, že všem vyrazil dech. Sestry mu v nemocnici tak vyryly jméno na nožičku, že tam má dodnes čitelnou jizvu. Bylo to v jedné malé okresní nemocnici, raději nepíšu ve které. Domů si ho mohla vzít více jak po půl roce, kdy už měl porodní váhu. Pravda je, že to doháněl do svých 3 let, kdy začal chodit bez opory, neměl žádné rehabilitace, ale dnes je z něj normální kluk a nikdo na něm nepozná, co si po narození prožil. Je to už delší dobu a dnes je v medicíně velký pokrok i u péče o předčasně narozené děti. Moc Vám přeji hodně zdraví a radosti. Ať se Vám a hlavně Stellince daří.

20 Blanule Blanule | E-mail | Web | 31. května 2013 v 10:23 | Reagovat

[19]: Tak to je super, že oba kloučci jsou v pořádku! Zřejmě jsem měla štěstí, že jsem měla dost mléka, takže ze začátku to byl kolotoč s odstříkáváním, dopravením do nemocnice atd., tak jsem ani neměla čas přemýšlet a hlavně malá byla velká šikulka. Byly tam dětičky, které na tom byly podstatně hůře a dodnes takové potkáváme na kontrolách a je mi z toho vždy smutno. Je to opravdu skvělé, že dnešní medicína je již na takové úrovni!!!! O malých okresních nemocnicích mi ani nemluv, taky mě chtěli odvést do Frýdku-Místku, ale já jsem jim řekla, že musím do Fakultky do Ostravy, protože jsem měla problémy už dříve a pravidelně jsem tam dojížděla od 22. tt. Jinak nevím, jak by to dopadlo. Stellinka je šikulka, na kontrole nám řekli, že by vůbec nevěřili, že je narozená 31.+0 tt :-D

21 Dorian Dorian | 14. července 2013 v 20:54 | Reagovat

Blani, neviem si predstaviť celkom a úplne ten strach, čo si vtedy o malú prežívala. Ale áno - aj Tvoj príbeh je a bude pre mnohých povzbudením.
Ja zasa viem, aké je to mať strach z toho, či budeš chodiť, alebo nie, či budeš vidieť, hýbať sa, dýchať samostatne, alebo na prístrojoch. Či sa ráno prebudíš, alebo nie..Aj keď niekedy si prajem sa neprebudiť..

22 Blanule Blanule | E-mail | Web | 14. července 2013 v 21:40 | Reagovat

[21]:Moc děkuji :-)
Hlavně, že malá je teď teda pěkně velká :-D a dělá nám samou radost! Sama si někdy říkám, jak jsem to zvládla, asi jsem zapla autopilota, to já tak někdy mám :-)
Takový strach, z jakým se zřejmě potýkáš Ty, jsem naštěstí nikdy nezažila. Upřímně Ti přeji, ať to vše dobře dopadne.!!!
Musím se přiznat, že já jsem na takové ty věci o  dobrovolném odchodu z tohoto světa nikdy nepomýšlela, málokdy mám i deprese, jen ty "pochlastové" :D  :D  :D
Mě prozatím nejvíc vytáčí má rodinka a blbci na úřadech ;-)
A můžu se zeptat, to máš přezdívku podle Doriana Graye?

23 Dorian Dorian | 15. července 2013 v 20:54 | Reagovat

[22]:Pre každého je tá jeho bolesť najväčšia. Preto je každý ľudský, či anjelský príbeh silný, nech už by bol o čomkoľvek 8-)

24 Blanule Blanule | E-mail | Web | 16. července 2013 v 10:18 | Reagovat

[23]: Přesně tak, každý si neseme to své "břímě" a vyrovnáváme se s ním po svém ;-)
Moc díky za vzkaz, odpověděla bych, ale nemám kam? :-D

25 Vlaďka Vlaďka | 11. října 2013 v 20:58 | Reagovat

nejsme tu pro zábavu :-D každý něco řešíme ;-) já tedy momentálně taky nemám úplně idylku, ale to je prd proti tomu, kdy Kája měla rok před nástupem do školy hooodně ošklivou diagnózu....  nakonec, přes prvotní zoufalství a bezvýchodnost to dopadlo tak, jak nečekali ani lékaři - je to zdravé dítě bez následků - ikdyž vzhledem k probíhající pubertě si někdy myslím opak :D  :D  :D byl to nejhorší rok mého života, doufám, že poslední, ikdyž, kdo ví, co nás ještě s dětičkama čeká :-P netřeba se z toho hroutit, stejně nezbývá nic jiného, než si to odžít, né? ;-)

26 Vlaďka Vlaďka | 11. října 2013 v 20:59 | Reagovat

a ještě bych upravila ten název: Co Tě neposílí, to Tě zabije ;-)

27 Blanule Blanule | Web | 11. října 2013 v 21:42 | Reagovat

[25]: Pro zábavu tu sice nejsme, ale na škodu není :-D Teď se mi to šprýmuje, když malá běhá kolem jak maratónec, ale blížily se její narozeniny a začalo se mi to vracet.Tímto článkem jsem chtěla dodat sílu ostatním ;-)
Nikdy nevíme co nám života nachystá, a jsem moc ráda, že u Vás to dopadlo dobře! Tak na pubertu se netěším vůbec, jsem zvědavá zda se pomamí nebo potatí :-D  Poslední větu by jsi měla adresovat především všem chlapům :D

28 Blanule Blanule | Web | 11. října 2013 v 21:45 | Reagovat

[26]: Tak tady byl bohužel tento název namístě, v článku jsem nezmínila okolnosti, proč jsem rodila dříve.
Ačkoli tak i tak, tohle je zažité přísloví, tak proč se ho nedržet ;-)

29 Nikky Nikky | E-mail | Web | 4. července 2014 v 23:11 | Reagovat

Blanulka moja, vieš, že Vám všetkým doma žehnám a princezničke snáď úplne najviac. Je to princezná bojovníčka po maminke. Teším sa, že napreduje, ale to Ty predsa vieš.
Obdivujem Tvoju odvahu dať to sem na blog, aj keď ako píšeš každá/každý z nás v článkoch priamo či nepriamo odhľaujeme stále viac a viac z nás :-)
Želám Ti a všetkým doma veľa ZDRAVIA, lebo bez neho je to všetko vo vedierku.
Myslím, že názov článku je výstižný a je to veľmi pravdivé motto, ale to pochopí len ten, ktorý sa ocitne na hrane života a smrti, čo samozrejme nikomu neželám.

30 Blanule Blanule | 5. července 2014 v 9:44 | Reagovat

[29]: Moc díky Veru :-)
Upřímně si Tvým vážím a jsem ráda, že nám tak držíš palce!
Článek jsem zde dala především jako podporu pro ostatní, kteří jsou třeba v podobné situaci, zde opravdu platilo, že naděje umírá poslední!
Ano, tato zkušenost a především ta, která jí předcházela mne zocelila tedy řádně! Ale jak píšeš, zřejmě jsem rozený bojovník, který se jen tak nedá ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama